Jan Šurovský: Nenápadné přírůstky v Muzeu MHD ve Střešovicích.

V Muzeu MHD ve Střešovicích se již v okamžiku jeho otevření v roce 1993 objevily dva exponáty, ze kterých jsem měl zvláštní radost, protože zohledňovaly můj srdečný vztah k historii veřejného osvětlení v Praze. Jednalo se o dva světelné označníky tramvají.

Ještě počátkem 90.let jsem evidoval na tramvajových zastávkách dva dožívající kousky světelných označníků, a to nástupní na vnitřní koleji ve smyčce Černokostelecká a výstupní ve smyčce Nádraží Braník, kde byly stožárky s torzy svítidel typu „hříbek“. Tyto stožárky se právě staly zárodkem expozice označníků a lamp veřejného osvětlení v Muzeu MHD. Jeden z nich byl osazen modrou světelnou koulí (ZDE) a na druhém je modrý „hříbek“, chcete-li „vosí hnízdo“ (ZDE , ZDE a ZDE).

Na pražských kolejích, či lépe ve smyčkách však v 90.letech přežívaly ještě poloopuštěné označníky v podobě modrých lamp – sadovek, neboli „létajících talířů“, a to ve smyčce Podbabě (tam vydržely v autentických torzech nejdéle – ZDE a ZDE) a ve smyčce Starý Hloubětín, kde však lampy už později nebyly modré a stožárky červeno-žluté. Navíc na stožárcích už byla i dopravní značka IJ4a „Zastávka“ s emblémem tramvaje. Později dokonce vedle vznikl samostatný označník, svítidla vyměněna za soudobá a takový stav je ve Starém Hloubětíně i dnes (ZDE a ZDE). Naopak ve smyčce ÚD DP bylo veřejné osvětlení zcela změněno, vč. poloh, takže tam už lampu po označníku nenajdeme.

Počátek sbírky

Můj srdečný vztah k svítidlům (nejen) pražského pouličního osvětlení se začal zhmotňovat koncem 80. let, kdy jsem od souseda vymámil svítidlo nazývané lidově „očko“, a které se používalo zejména tam, kde rozvod elektrického proudu byl realizován vrchním vedením. Osazeno bývalo rtuťovou výbojkou na 125W s paticí běžné žárovky. Svítidla tohoto typu rozhodně nebylo jen výsadou venkova, kde ho nezřídka najdeme dodnes, ale i v pražských předměstích jich bylo požehnaně. Zavzpomínat můžeme například na Troju, ale i v řadě ulici Strašnic bylo do 80. let běžně k vidění (ZDE). Stará smyčka v Hostivaři jich byla doslova plná (ZDE). Oblíbená byla i na nádražích, např. v Praze – Dejvicích (ZDE). Hned těsně za Prahou byla „očka“ k vidění v Černošicích jen před pár lety, ve Všenorech bychom něco nalezli i nyní. Očka jsou v depozitáři Muzea MHD hned 2 (ZDE) a pocházejí z ŽOS Bubny. Očka se vyráběla i závěsná, a to i s jiným, úzkým a dole otevřeným krytem. Ten býval k vidění hlavně v železničních stanicích (ZDE), popř. v centru Olomouce (ZDE). Závěsná verze očka v modifikované podobě byla vyráběna ještě v půli 90. let a proto je najdeme na některých nástupištích hlavního nádraží, popř. v halách vozoven Motol a Žižkov dosud.

Počátkem tohoto století jsem začal zvolna vyvíjet „sbírkotvornou“ činnost a to po dvou rozdílných liniích: pro Muzeum MHD a pro svoji expozici. Pro Muzeum MHD jsem především měl zálusk na (podle mého názoru) poslední zachované svítidlo svého druhu v Praze, které se nacházelo ve smyčce Vápenka u vozovny Žižkov (ZDE – lepší foto neumím najít). Jednalo se o žárovkové svítidlo z časů Elektrických podniků hl. m. Prahy (ZDE – smyčka Hostivař) a bylo osazeno na trolejovém sloupu. Před rekonstrukcí smyčky, tj. na jaře 2007, toto svítidlo pietně zachránil kol. Michal Režný, uchoval na Orionce a nyní je v depozitáři ve Střešovicích a na svoji instalaci teprve čeká (ZDE a ZDE).

Malá svítidla

Řadu exponátů však kolegové ve Střešovicích již osadili a zapojili. Z tohoto pohledu dominuje především řada tzv. plecháčků, což jsou žárovkoví předchůdci „oček“. Jde o svítidla z 50., max. počátku 60. let a v Praze občas nahradily prvorepubliková žárovková svítidla, která si pamatuji zejména ze staré Hostivaře. Tyto lampy byly často příslušenstvím tramvajových tratí a např. v Olšanské ulici právě v kombinaci s plecháčky (ZDE a ZDE). Torzo té původní lampy jsem před časem našel u dřevěného kostela v Libni (ZDE), případně na cestě z Baby do Šáreckého údolí. Zachráněné plecháčky pocházejí z likvidované ŽOS Bubny a ve Střešovicích vytvořila krásnou řadu na zdi mezi 2. a 3. lodí a používají se na noční osvětlení (ZDE). Plecháčky se osazovaly žárovkami nebo směsovkami. Nemají žádnou výbavu v podobě tlumivky nebo kondenzátoru, je v nich pouze klasická pojistka (stejná jako u „očka“). Ve Střešovicích jsou proto osazena LED žárovkami, protože se běžně používají. Jeden z plecháčků je s vnitřní skleněnou vložkou (ZDE).

Plecháčky a „očka“ představují větev řekněme venkovských lamp, na kterých bych ještě přiřadil tzv. „kameničku“. Toto svídidlo zatím nemáme a Praze jsem je neregistroval, pouze jich pár ve žluto-krémovém provedení bývalo v Chodově, který byl připojen ku Praze až v roce 1968 (ZDE). Naopak tzv. „laminátka“ v Praze k vidění byla leckde, například v 70. letech i samotném srdci města – v Letenské ulici! Plný jich byl i starý Braník, typicky Branická ulice, Vlnitá a další. „Laminátky“ v těchto lokalitách bývaly osazeny na běžné stožáry s kabelovým napájením, ale častěji se přeci jen osazovaly na dřevěné či betonové stožáry s vrchními rozvody. I dnes je můžeme vidět v Jenštejně u Prahy, snad i ve Všenorech, bývaly prakticky všude. Dvě takové lampy bývaly na čističce odpadních vod v ÚD DP (ZDE) a jedna z nich už je v depozitáři ve Střešovicích, přičemž na své osazení teprve čeká (ZDE).

Posledním zástupcem malých a lehkých svítidel je tzv. „rakvička“. Svítidlo od počátku 80. let nahrazovalo plecháčky, očka (ZDE – „rakvička“ a „očko“) a „kameničky“, ale uplatnilo se i jinde. V Praze například v oblasti Motola nasvětlovaly „rakvičky“ velké směrové tabule dopravního značení. Jsou tam stále, ale asi už nesvítí (ZDE). Osazovaly se v Praze běžně i jako nástupci „laminátek“ (Braník) nebo jako osvětlení menších ulic, kde se na stožárek s malým výložníčkem (např. starý Chodov) dávaly místo sadovek, které ulice přeci jen osvětlovaly hůře. V polovině 80. let proběhla v Praze – Pitkovicích zajímavá akce, kdy byly v obci zřízeny zcela nové venkovní rozvody na betonových stožárech, přičemž obec pak osvětlovaly právě rakvičky. I toto vrchní vedení je však minulostí. Z Prahy však vesměs zmizely, nicméně firma Elektrosvit vyrábí rakvičky i v současnosti.

Sadová svítidla

Celý článek i sbírka je zaměřen především na svítidla předrevoluční (nevěnujeme se ani plynovým, či historickým osvětlovacím prvkům), proto nyní přejděme od venkovských svítidel k sadovým svítidlům. Ta se většinou osazovala na nízké stožárky pro osvětlování parků a chodníků – proto sadovky. V některých obcích se však dávaly na výložník se svislým nástavcem i do výšky, někde i opatřené pletivem proti létajícím kamenům vrhaných našimi spoluobčany, ale to byla spíše improvizace. Jejich určení bylo do nižších výšek. V části Kodaňské či v části ulice Nad Vodovodem byly osazeny na nízké nástavce vedoucí z hlavního stožáru veřejného osvětlení, přičemž tato přidružená nízká sadovka měla za úkol osvětlit chodník.

Kromě buclatých svítidel, které osvětlovaly Letenské sady a zejména schodiště a prostor Stalinova pomníku (ZDE a ZDE) nesmíme zapomenout na „hříbky“. Torza „hříbků“ nalezneme pod Slapskou přehradou, v ulicích východně od ul. U Zdravotního ústavu, u nádraží v Dobříši a možná i jinde. Jeden hezký vzorek lze vidět z turistické značky Vonoklasy – Černošice (ZDE), jeden mám i já (ZDE). V Muzeu MHD, jak bylo uvedeno v úvodu, je v podobě označníku. Hříbky neměly tlumivku a svítilo se v nich žárovkou nebo směsovkou.

Před nástupem výbojkových svítidel jsme mohli zaznamenat i zářivková sadová svítidla, např. na Staroměstském náměstí, popř. v proluce Myslbek (ZDE a ZDE). Trosky tohoto svítidla byly nalezeny v roce 2012 ve Strašicích na Rokycansku (ZDE a ZDE). Ačkoliv město Most bylo zbouráno, tak cestou na Hněvín stálo typické mostecké parkové svítidlo ještě v roce 2009 (ZDE). V Muzeu MHD taková svítidla ale nemáme.

Hlavním reprezentantem sadovek, který doslova zaplavil Československo, je svítidlo zvané „kužel“, resp. „trychtýř“. Každé sídliště 60. let mělo v parku trychtýře, každý rekreační areál také. Spousta jich byla na nástupištích ČSD, veteráni na nádr. Praha – Smíchov jsou i nyní. „Trychtýř“, jehož plexisklo bylo zamodřeno, se rovněž stal symbolem tramvajové zastávky 60. let. Proto bylo evidentní, že označník v podobě trychtýře musí být i ve Střešovicích. Výchozí svítidla jsme získali po složitých jednáních ze SZÚ (Státní zdravotní ústav) v Praze – Vinohradech a od roku 2013 je označník – „trychtýř“ ve Střešovicích realitou (ZDE a ZDE).

Nástupem „trychtýře“ je od počátku 70. let „létající talíř“ (ZDE a ZDE). Tato lampa je rovněž legendární a v mírně pozměněné podobě se vyrábí dodneška. Je například na nástupištích nově rekonstruované žst. Praha – Holešovice. Označník se zamodřenou lampou tohoto typu na své dokončení teprve čeká, chybí vrchní krycí plech a především spodní plastový kroužek (ZDE). Jistě takovou lampu v areálech DPP ještě nalezneme, ty dosud nalezené byly v nepoužitelném stavu. Další vývoj lamp a označníků šel rozdílnou cestou, nicméně i světelný označník v provedení z 80. let v muzeu je (ZDE).

Počátkem 80. let se objevily i tzv. „krabice“, které se začaly instalovat místo „trychtýřů“ nebo „létajících talířů“ na nízkých stožárcích. Byly to např. první lampy na polovině zprovozněného mostu Antonína Zápotockého, tj. na Barrandovském mostě v roce 1983. Ve vlastnictví DPP byly například podél celé tramvajové trati Ohrada – Palmovka z roku 1990 (ZDE). Dosud se v areálech DPP „krabice“ nacházejí, např. před budovou A Depa Hostivař. Pro Muzeum tedy bude z čeho brát. Mutaci těchto lamp v podobě tzv. „dvojkrabice“ si z Prahy příliš nevybavuji.

Velká svítidla

Dostáváme se k velkým svítidlům. Z předválečných fotek známe svítidla žárovková vesměs koncipovaná jako zvony, tj. svíticí shora dolů. Zvony bývaly zavěšeny na konce výložníků svisle pomocí objímky. Taková svítidla se v Praze osazovala běžně ještě v 50. letech, např. na Strakonické v roce 1954 (ZDE), popřípadě na trati do Braníka ještě později. V Olomouci byly k vidění ještě nedávno (ZDE). Zvony registrujeme především z prostředí naší železnice, ať už se jednalo o žárovková svítidla, která stále, byť nepoužívána jsou v hojné míře mezi Nádražní ulicí a žst. Praha – Smíchov. Později se na železnici masově dostala výbojková svítidla Elektrosvitu. Stejný typ železniční lampy, jako máme v muzeu na 1. koleji nad výstavními panely (ZDE), je použit podél zkušební tratě depa Kačerov – spojka od nádraží Krč. Mají je pro osvětlení obce Třebenice u Slapské přehrady (ZDE), ačkoliv tam železnice vůbec nevede a nikdy ani nevedla. K vystavení se v Muzeu MHD připravuje i závěsná lampa z vozovny na Orionce (ZDE).

První výbojková svítidla od Elektropodniku Praha (VS801) se objevila v Praze koncem 50. let a jejich životnost byla velmi krátká, svítidla měla řadu neduhů. Byly na Václavském náměstí, Na Příkopech (ZDE), na Jungmannově náměstí a v tehdejší ulici Vítězného února. Po pár letech je nahradil typ VS803 (malé svítidlo) a VS804 (velké na 2x 250W), který vyráběl také Elektropodnik. Tato svítidla doslova zavalila Prahu, ale vlastně i celé Československo. Torza menších svítidel jsou dosud ve východní části ulice U Hostivařského nádraží. Velké byly velice dlouho, ještě před pár lety, v Dašické ulici v Pardubicích. V Praze zmizely už počátkem 80. let. Poslední zbytky si pamatuji ze starého Chodova na konci 80. let. Ve starém Chodově totiž na sloupech vrchního vedení byly totiž prakticky všechny druhy poválečných československých lamp. „Véesky“ byly ohromně těžké, protože se jednalo o masivní odlitek. Navíc i tlumivka byla velice těžká. Výbojky byly osazeny svisle, což lampy jednoznačně charakterizovalo, stejně jako plastová sukénka, která v pražských poměrech po pár letech byla mimořádně špinavá. Muzeum MHD „véesku“, kterou se podařilo získat z trouchnivějícího areálu lihovaru na Zlíchově (ZDE) v roce 2012, vystavuje na konci první lodi (ZDE a ZDE).

První závěsnou lampou s výbojkou byl „soudek“, neboli VS805 (ZDE). Tohle krásné svítidlo zaplavilo úzké ulice Prahy na počátku 60. let a vydrželo až po první poloviny 80. let. Namátkou: Milady Horákové, Havlíčkova, Dlážděná, Jindřišská, Vodičkova, Spálená… V roce 2010 jsme jej nalezli v nádražní hale v Křižanově (ZDE), do rekonstrukce bylo pod stropem dopravní haly v NTM. Trosky jsou na jednom stožáru v troskách Teras na Barrandově (ZDE a ZDE). V Muzeu MHD ho bohužel zatím nemáme.

Podnik Elektrosvit svá výbojková svítidla začal produkovat ve velkém řadou tzv. „doutníků“ od počátku 60.let. „Doutníky“ se zjevily v Československu snad ještě ve větší míře než „véesky“. Základní a nejrozšířenější byl velký „doutník“, který byl například osazen na Strakonické (ZDE), Podolském nábřeží, v ulici Na Pankráci, v areálech DPP např. Na Valentince nebo v nových ÚD DP. „Doutníky“ byly ve třech velikostech: velký, střední (např. ve Slezské ulici a na Žižkově v bočních ulicích všeobecně) a malý. Tento tzv. „doutníček“ byl v ulici Na Veselí (ZDE), popř. stále v torzech je vidět v zarůstajícím nádraží z Radlické ulice. Tyto lampy byly k vidění i bez plexisklového krytu s plastovým lemem, ale to byla menšina, kterou si vybavuji z Modřanské ulice v Hodkovičkách. „Doutníky“ byly vyráběny i v závěsném provedení. Střešovický „doutník“ (ZDE) pochází z areálu opravny tramvají v ÚD DP.

70. léta

Léta 70. přinesla produkci tzv. „van“, neboli „převraceček“. Tyto lampy do Prahy vtrhly nesmírně silným nástupem, a tak jak rychle přišly, tak zase odešly. Ačkoliv byly vyráběny v několika typových verzích: malá na 1 výbojku, velká na 2 výbojky, s plastovým lemem (dominantně) nebo s krytem (menšinově, např. byly v Praze – Radotíně) a ve verzi na stožár či závěsné (ZDE). „Vany“ charakterizoval nátěr ve dvou odstínech šedi. Základ s tlumivkou a nosnou konstrukcí byl ze železa a tmavě šedý. Železo však brzo zrezlo (ZDE), což platilo zejména pro otevírací víčko od svorkovnice a tlumivky, které nezřídka nešlo zamknout a bezmocně se houpalo v otevřené poloze svisle dolů. Vlastní vana, která dala lampám název, byla hliníková a světle šedá. Závěsné provedení bylo jen světle šedé, přičemž tlumivka se osazovala do zvláštních skříněk na domech nebo stožárech. „Vany“ byly ještě se rtuťovými výbojkami a právě nástup sodíkových výbojek s těmito lampami v Praze udělal z důvodu velké úspory energie krátký proces, protože okolo poloviny 80. let už byly skoro všechny zlikvidovány, ačkoliv se osazovaly až do konce 70. let, např. na TT Trojská – Partyzánská, kde byly instalovány v roce 1977 (ZDE). Poslední zbytky v Praze zůstaly jen v různých areálech. Několik „van“ jsme zachraňovali z nájezdu na rámusák od Partyzánské ulice (ZDE), ale byly v nepoužitelném stavu. Zajímavostí je, že „vany“ byly a částečně dosud jsou k vidění na nákladních kolejích nádraží Bad Schandau v bývalé NDR. „Vana“ je také zásadně spjata s prvními kilometry československých dálnic. Nikde jinde v zahraničí jsem je neviděl. V depozitáři muzea tak je nyní jen závěsná „vana“, která na své znovuzrození teprve čeká (ZDE). Ani moje „vana“ není kompletní a chybí ji především plastový lem (ZDE).

Konec 70. let a první polovina 80. let je érou „kufrů“. Ty už svítily oranžově, protože měly sodíkové výbojky. Pilotní svítidla byla ve smyčce tramvají na Nádraží Smíchov zdokumentována už v roce 1976. Nahrazovaly „véesky“, „doutníky“ a „vany“. Jistě je každý zná. Základní bylo provedení s jednou výbojkou, ale byly i verze dvouvýbojkové (ZDE), ty jsou např. v garáži Řepy z roku 1982. Častá byla i závěsná verze, tou je např. stále vybavena hala vozovny Strašnice. Ve Střešovicích je jednovýbojkový „kufr“, který svítí bíle, protože v něm je rtuťová výbojka (ZDE a ZDE). Na ulicích v Praze „kufry“ už nejsou poměrně dlouho, ještě v roce 2010 byly k vidění ve smyčce tramvají a autobusů Lehovec (ZDE), stále jsou na části stožárů v opravně tramvají v ÚD DP. případně na odstavné ploše garáže Vršovice.

80. léta

Polovina 80. let, speciálně pak dokončování III. provozního úseku metra C v roce 1984 a zejména pak I. provozního úseku metra B v roce 1985, přinesla do Prahy další velmi rozšířené svítidlo, a to tzv. „velblouda“ neboli „vajíčko“ (ZDE a ZDE). Ani „velbloud“ už dnes pražské ulice neosvětluje, ale areály DPP, vč. dvora vozovny Střešovice, dosud ano. Svítidlo, je stále v prodeji. Elektrosvit Nové Zámky jím nezaplavil pouze Československo, ale i země RVHP. Viděl jsem je ve Varšavě, v Moskvě a například v Maďarsku. Osvětlují trať celého tramvajového „provozu“ v Moločném na Krymu (ZDE). „Velbloud“ byl jednovýbojkový v provedení na stožár nebo v závěsném provedení, které dožívá např. v hale vozovny Vokovice (ZDE). Existuje i mutace „velblouda“ pro železnici, kdy místo zvonu je dole osazeno právě toto svítidlo. I to lze v DPP nalézt.

Je ještě spousta myšlenek, kterým bychom se mohli věnovat. Třeba zářivkovým svítidla veřejného osvětlení, které charakterizovaly zejména Plzeň (ZDE), protože v Praze se domnívám, že byly toliko v Celetné na konci 60. let – jsou dobře vidět na fotografiích z pohřbu Jana Palacha… Mohli bychom se věnovat lampám ze zahraničí (u nás hlavně z Polska) nebo nedefinovatelným no-name lampám, které bývaly u benzinových pump. Zbytky takových lamp můžeme vidět v areálu Teplárny Michle nebo v Korytné ulici v Praze.

Návěstidla a semafory

Na závěr se zastavme ještě u návěstidel a semaforů. Lampy elektrického ovládání výhybek (ZDE), stejně jako semafor řídicí provoz jednokolejky v Radlické ulici (ZDE) známe z Muzea už dlouho, ale teprve pár let jsou v Muzeu MHD tramvajové čočky od firmy Signalbau Huber Mnichov (ZDE). Dnes už jich je v originále po Praze naprosté minimum. V současnosti jsou však v depozitáři muzea (ZDE). Pocházejí ze Špejcharu, kde byl v roce 1978 vybudován dispečerský systém pro odjezdy tramvají a autobusů. Na venkovním „tablu“ svítily čočky pro příslušnou linku a nad nimi bylo návěstidlo AŽD pro příslušnou linku. V muzeu je nad čočkami návěstidlo pro linku 216. Třeba i ve Střešovicích bude moci se dávat volno (ZDE a ZDE).

Tím je exkurze do muzea MHD v oblasti lamp u konce. Přijďte se také podívat…

Fotogalerie:

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

muzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHDmuzeum MHD

Pro více informací:

Stránky muzea MHD ve Střešovicích.

Svítidla v článku označená jako "véesky": VS 803, 804, 805 - Elektropodnik Praha.

Svítidla v článku označená jako "očka": Óčko - Elektrosvit 130x.xx, 2301.xx, 541 16.0x.

Svítidla v článku označená jako "laminátky": Laminátka - Elektrosvit 23 125.

Svítidla v článku označená jako "rakvičky": Rakev - Elektrosvit 444 19 xx.

Svítidla v článku označená jako "trychtýře": Kužel - Elektrosvit 24609 a 24610.

Svítidla v článku označená jako "létající talíře": Sadovka - Elektrosvit dříve 2312 0x, nyní 446 05 xx.

Svítidla v článku označená jako "krabice": Kostka - Elektrosvit 446 10 xx a 446 11 xx.

Svítidla v článku označená jako "zvony": Zvony - Elektrosvit - různé typy.

Svítidla v článku označená jako "doutníky": Doutník - Elektrosvit 246xx.

Svítidla v článku označená jako "vany": Převracečka - Elektrosvit 23xx.xx a 24xx.xx.

Svítidla v článku označená jako "kufry": Kufr - Elektrosvit 442 0X XX a 444 1X XX.

Svítidla v článku označená jako "vajíčka": Velbloud - Elektrosvit 44x 2x xx.

zpět